Tohle není story vo chlapci jménem Tommy

To je jen příběh, co napsali ste vy

Vy lidi co maj dvě voči, dvě ruce, dvě nohy

Lidi co sou všichni stejný, jako my

S tím rozdílem kterým sou předsudky

Vládnoucí tý civilizovaný společnosti

Byl jako v kleci, lidi měli velký kecy

Ale když přišlo k věci, říkali: já ho nechci

Od malička na ulici, sám vo sebe se staral

A přes překážky barvy kůže celej život padal

Byl lepší než spousta dalších, ale byl pro ně jinej

Tak co mu mělo zbejt, neříkám že byl nevinnej

Ale i když práci hledal, nikdo mu ji nedal

A tak dělal co dělal, přežít další den se staral

A nic není zločin, dokud se na to nepřijde

A tak se tenkrát dostal z klece přímo za mříže

Nápravnej ústav, co pouze dělá z lidí trosky

Legislativa v rukou, co říděj naivní mozky

A tak se za ním zavíralo čím dál víc bran

Svíčka jeho života hořela z obou stran

Život jako tetris do sebe mu pořád zapadá

Život kterej není jak to chce Sládek a jeho hovada

Poskoci, dyť přece dávno zrušili otroctví

Obrátit poměr bylo by bylo moje utopický proroctví

A tak hnil dál, před sebou kovový tyče

Další zeď mezi ním a tím, čemu se říká civilizace

Protože se dostal ven z louže pod okap

A znova narazil na předsudky, jako každém co votamtaď vypad

Jenom něco ukrad a kvůli ním se nešlo zpátky dostat

Není šance byl z něj odpad, musel stejný věci dělat

A to von nechtěl, dyť von byl přece dobrej

Nebylo jiný východisko, byl už společensky mrtvej

Dobrovolnej odchod do těch míst

Kam odejdeme všichni ať jsme takový či makový

Dobrý nebo špatný, nic to není platný,

Poslední soud, ale bohužel ty dobrý tam dou první

Teď tu není, beznadějnej byl celej jeho život

Oni sou ten důvod, jim to patřilo

Lidi sou furt stejný, vůbec nejde o dobu

To, čeho se bojíme posíláme z klece přímo do hrobu!